Peníze byly vždycky špatnou investicí, ale pořád musíte nějaké mít. (Warren Buffett)
Proč se na bankovky dávají obrázky historických osobností? Ty osobnosti, jako třeba Karel IV, mají vyvolat dojem, že peníze jsou nějak důvěryhodné. Opak je pravdou. Už dlouho nejsou peníze ničím kryté. Koruny může Česká národní banka (a jiné centrální banky zase jiné měny) tisknout v neomezeném množství.
Domnívám se, že v budoucnosti bude ČNB nucena zvýšit obrátky tiskařského stroje, ať už chce nebo nechce. Bez ohledu na to, co si myslíte Vy, nebo pánové Paroubek a Topolánek. Tisknou totiž všichni okolo, USA počínaje.
Opravdové peníze jsou ekvivalentem něčeho potřebného a vzácného, jako je napříkla půda, stroje, stavby, obilí, ropa, měď, stříbro, zlato (jen do určité míry), stříbro, uran, pivo, cukr, léky, zemní plyn. Papírové peníze takovým ekvivalentem nějak dosud byly, i když inflace si bere svoje. Jestli to tak bude i nadále, je otázka. Časem si za peníze tak jak jsou teď koupíme toho cukru, zlata, piva, obilí, atd..., míň a míň. To je jistá věc. Nikdo nemá zájem, aby to bylo naopak. Proto je potřeba mít doma nějaké peníze, ale nikoliv moc. To jsou ovšem relativní pojmy, pro každého znamená málo a moc něco jiného.
Přebytek je potřeba uložit do opravdových peněz, jako je už zmíněná půda, stříbro, zlato. Obilí, cukr a pivo není ke skladování obecně vhodné :-). Je ale možné tyto komodity koupit pomocí fondů nebo futures, případně akcií podniků nějak zapojených do procesu výroby těchto komodit.
Neříkám, že je to potřeba všechno udělat dneska. Myslím si ale, (a nejsem sám), že držení přebytku peněz a investice do instrumentů s fixním výnosem (dluhopisy), bude v horizontu pěti let ztrátové.
Investor Jim Rogers se v prosinci 2009 nechal slyšet (v interview pro CNBC), že na přednášce pro manažery v Praze provedl malý průzkum. Nechal hlasováním zjistit, kolik posluchačů že 300 přítomných někdy v životě vlastnilo investiční zlato. 76% dotázaných odpovědělo, že nikdy investiční zlato nevlastnili. Když uvážíme, že posluchači byli z vyšších příjmových kategorií, nabízí se zajímavá úvaha: Co když polovina z těch lidí, kteří nikdy zlato nevlastnili, bude najednou nějaké zlato doma chtít? A dále, když extrapolujeme, že ze všech občanu ČR pravděpodobně cca 90% nevlastní jiné zlato než ve formě šperků (neinvestiční), můžeme se možná těšit na zvýšení poptávky a růst ceny. To ale za předpokladu, že lidé prostě budou zlato kupovat a bude SE to považovat za normální. Pak nám tzv. stádový efekt bude velet: zlato SE kupuje, protože jeho cena roste každý rok. Vidíte nějakou podobnost s bublinou v internetových akciích nebo s realitním trhem 2001 - 2008?
Někteří lidé tvrdí, že ve zlatě je dnes bublina, že zlato je příliš drahé, že cena zlata není opodstatněná. Jistě mají pravdu v tom, že zlato je dražší než bylo. Bublina ale vypadá jinak. Bublina v akciích se pozná tak, že matka v domácnosti, bez potřebného vzdělání a informací, Vám na večírku řekne: "Denně obchoduji na burze a vydělám třetinu toho, co vydělá můj manžel právník za celý den v práci. Hezky se u toho pobavím a ještě vylepším rodinný rozpočet. Obchoduji s deriváty a na úvěr, protože to dělají moje kamarádky".
Dneska ale o zlatu nikdo moc nemluví. Lidé ho nevlastní. Jen obchodníci se snaží využít tzv. "vysoké" ceny. Tak bublina nevypadá. Až se budou Vaši přátelé na večírku ptát: "a ... ty ještě žádné zlato nemáš (vykulené oči)??? vždyť každý den posiluje, a nikdy nemůže klesnout....." Potom bude čas prodávat. Ale teď ještě ne. Ted ještě určitě ne.
V roce 1977 napsal Warren Buffett článek o inflaci, která se mimo jiné projevuje jako skrytá daň. Z tohoto čláku čerpám, abych osvětlil nebezpečnost inflace pro občana.
Vezměme jako předpoklad, že vláda určitého státu vytváří a řídí inflaci tím, kolik peněz "vytiskne" a dá do oběhu. To sice neodpovídá tradičnímu pojetí inflace tak jak se učí ve škole, ale ve skutečnosti je tento předpoklad pravdivý. Růst cen je až důsledkem většího množství peněz v ekonomice, nikoliv příčinou inflace. ¨
Vezměme jako příklad, že inflace je nulová a já si koupím 1. ledna 2009 státní dluhopis o nominální hodnotě 10 000 korun, který vynáší 5% ročně a je splatný za jeden rok. Podobnost s dluhopisy pana Kalouska je čistě náhodná. Daň z příjmu (tedy z kapitálového výnosu) je 100% (čtete dobře - sto procent.) Kolik mi tedy zbyde? Z výnosu dluhopisu samozřejmě nic. Stát mi každý rok výnos ve výši 500 korun sebere. Jen jistina zůstává v původní výši, protože inflace je nulová, takže za svých 10 000 kč si koupím pořád stejně i 1. ledna 2010.
Vezměme druhý příklad. Dluhopis je sice osvobozen od daně z příjmu, ale inflace je 5%. Jakou kupní sílu budu mít 1.ledna 2010? Kupní síla jistiny se sníží z 10 000 korun na 9 500 korun (v cenách roku 2009). Přibude mi 500 korun jako výnos z dluhopisu. Moje kupní síla se tedy zase nezmění, bude v cenách roku 2009 zase 10 000 korun.
problém je v tom, že zatímco první scénář je neprůchozí a vyvolal by vlnu odporu mezi obyvatelstvem, druhý scénář je celkem dobře aplikovatelný.
Se zlatem mám problém. Ne že by nebylo příjemné na dotek. Naopak. Mít něco kolem pěti procent aktiv ve zlatě není nic proti ničemu. Ale víc? Třeba 50%? Tady jsou moje důvody proti:
1) Zlato je přvážně drženo investory, není to technologicky zajímavý kov. Co když se všichni rozhodnou že už zlato nechtějí?
2) Říká se, že zlato nežere peníze, ale není to pravda. Především, zlato neplatí dividendu. Navíc za hlídání našeho zlata platíme bance, ve které je uloženo. Když máte svoje kulaté miláčky doma, je zase riziko, že vám je spoluobčan ukradne.
3) Co když budou nalezena nová dostupná ložiska zlata?
4) Se zlatem se špatně utíká, je vidět na rentgenu na letišti, při větším množství je i těžké. Tento druhý případ mě bohužel netrápí.
Pokud jsem vás ještě neodradil, poslední důvod je ten, že zlato bylo často konfiskováno vládami.
Ale nemyslím, že zlato je horší než papírové peníze nebo Kalouskovy dluhopisy. To tedy v žádném případě.
V Hospodářských novinách nedávno vyšla tahle nenápadná zpráva: Česká republika si poprvé půjčila ve švýcarských francích.
Co člověka napadne jako první? Koruny už nikdo nechce! Maďarští občané si brali taky půjčky v eurech, jenech, dolarech a jiných měnách. Vydělávali ale forinty a podle toho dopadli. Že by ČR bylo na dobré cestě?
Z abstraktu vyplývá, že kniha pojednává o problému papírových peněz. Vlastně ani ne o problému papírových peněz. Spíš o problému občanů, kteří takové peníze drží...... Už se těším až si to přečtu.
« Předchozí 1 2
Přidat komentáře